JIS K 5400 zkušební metody pro barvy

JIS K 5400 zkušební metody pro barvy

Norma JIS K 5400, kterou vyvinula Japonská organizace pro průmyslové standardy (JIS), popisuje požadavky na stanovení výkonu a kvality nátěrových hmot a nátěrových filmů a definuje zkušební metody.

JIS K 5400 zkušební metody pro barvy

Hlavní zkušební metody podrobně popsané v této normě jsou:

  • Test tvrdosti tužkou
  • Test přilnavosti mřížky
  • Test odolnosti vůči slané vodě (lakovaný povrch)
  • Test odolnosti vůči slané vodě (nelakovaný povrch)
  • Test odolnosti vůči UV záření
  • Test odporu vzduchu (metoda xenonové obloukové lampy)
  • test alkalické odolnosti
  • test odolnosti vůči kyselinám
  • Test na simulátoru prostředí
  • Test hydrofobnosti (test kontaktního úhlu)

Test tvrdosti tužkou se používá ke kontrole odolnosti povlaku proti poškrábání (schopnosti chránit lak). Během testování je vzorek umístěn do stroje. Jakýkoli předmět (houba, tužka) se umístí na rukojeť stroje a poté se několikrát posune po povrchu vzorku, aby se simulovalo běžné použití (např. čištění houby). Vzorek se vyhodnotí, aby se určil stupeň poškození.

Test adheze mřížky (metoda mřížkové lepicí pásky) se používá ke kontrole schopnosti nátěru chránit barvu a lepicí schopnosti. Během testování se potažený zkušební vzorek rozřeže na mřížku. Na řezaný kus je připevněna speciální páska. Páska se rychle odlepuje. Pokud nejsou šupinky barvy viditelné, nátěr se považuje za účinný při ochraně barvy.

Test odolnosti vůči slané vodě (lakovaný povrch) se provádí za účelem ověření schopnosti lakovaných částí nátěru chránit proti korozi. Během testování jsou potažené vzorky a nepotažené vzorky umístěny do testovacího stroje. Stroj postřikuje prvky slanou vodou v několika cyklech. Každé čtyři hodiny se odebírají vzorky a vyhodnocuje se jejich stav.

Test odolnosti proti slané vodě (nelakovaný povrch), nelakovaný nátěr Používá se ke kontrole schopnosti dílů chránit proti korozi. Během testování jsou potažené vzorky a nepotažené vzorky umístěny do testovacího stroje. Stroj postřikuje prvky slanou vodou v několika cyklech. Každé čtyři hodiny se odebírají vzorky a vyhodnocuje se jejich stav.

Test odolnosti vůči UV záření se provádí za účelem simulace hlavního atmosférického faktoru (UV záření) a trvanlivosti exponovaného povlaku. Během testování jsou potažené testované předměty umístěny do testovacího stroje. Stroj osvětluje testovací prvek velmi silným xenonovým světlem, které napodobuje sluneční paprsky. Po výchozím cyklu je vzorek validován. Pokud si zachová své vlastnosti, použije se další testování.

Test odolnosti proti povětrnostním vlivům (metoda xenonových obloukových lamp) je komplexní management testu, který simuluje povětrnostní podmínky. Tímto testem se hodnotí odolnost výrobku a jeho schopnost chránit povrch. Během testování jsou potažené vzorky umístěny do zkušebního stroje. Stroj nepřetržitě osvětluje vzorky velmi silným xenonovým světlem. Prvek se navíc každé 2 hodiny na 18 minut kropí vodou. Jeden cyklus trvá 150 hodin. Pokud se po této době lesk udrží na 80 procentech a kontaktní úhel neklesne pod 90 procent, je výrobek považován za odolný po dobu až jednoho měsíce.

Zkouška odolnosti proti alkáliím se používá ke kontrole schopnosti povlaku chránit proti působení alkálií. Během testování se na součást nakape alkálie a nechá se jednu hodinu při 50 stupních. Nenanesená oblast (pravá polovina) by měla být obarvená, ale aplikovaná oblast (levá polovina) by měla být nepoškozená.

Zkouška odolnosti proti kyselinám se používá ke kontrole schopnosti nátěru chránit před účinky kyseliny. Během testování se přikape zředěná kyselina sírová a nechá se 50 minut při 30 stupních. Na nepotaženém místě (pravá polovina) by měla být skvrna, ale aplikovaná oblast (levá polovina) by neměla být poškozena.

Environmentální simulátor je pokročilá testovací metoda, která umožňuje simulovat určité povětrnostní podmínky, jako je vlhkost nebo teplota. Tento stroj pomáhá řídit výkonnost produktu za všech možných podmínek simulací náhodných povětrnostních podmínek z celého světa.

Pro stanovení a ověření kontaktního úhlu se používá hydrofobnost (test kontaktního úhlu). Tímto způsobem se zjišťují hydrofobní schopnosti nátěrů a dalších produktů. Během testování je potažený testovací prvek umístěn do stroje. Speciální tryska vytvoří kapku vody a umístí ji na testovací prvek. Pokročilý optický laser měří kontaktní úhel. Čím menší je kontaktní plocha, tím větší je kontaktní úhel.

Naše organizace také poskytuje testovací služby pro nátěrové hmoty v rozsahu normy JIS K 5400 se svým vyškoleným a odborným personálem a pokročilým technologickým vybavením, mezi četnými testovacími, měřicími, analytickými a vyhodnocovacími studiemi, které poskytuje podnikům v různých odvětvích.

WhatsApp